Konkrétně se jednalo o výcvik leteckých záchranářů ZZS JčK, který zabezpečovala posádka našeho vrtulníku. Byl zaměřený na velmi specifické podmínky záchrany osob, které se probořily pod led, a předcházel mezinárodnímu semináři, pořádanému skupinou Vodní záchranné služby Lipno ve spolupráci s Katedrou klinických a preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Zatímco v sobotu při semináři panovalo krásné slunečně počasí s teplotami kolem nuly, v pátek při výcviku byly podmínky daleko drsnější. Simulované záchranné akce, které i v optimálním počasí patří k nejnáročnějším, tak byly ještě obtížnější.

V modelové záchranné situaci figurant představoval účastníka akce, pod kterým se probořil led, nemůže se vyprostit vlastními silami a na pomoc je mu vyslán vrtulník. Ten na lanovém podvěsu dopraví do místa nehody záchranáře. Příletový manévr pilot upraví tak, aby se záchranář dostal až k postiženému a mohl si ho připnout do k tomu určeného evakuačního prostředku. Po krátké výměně signálů vrtulník odlétá na místo na břehu, kde již čeká další část záchranného týmu, která postiženému zajistí odpovídající tepelný komfort a poskytne další nezbytná ošetření.

Zdá se to jednoduché? Pouhé zdání. Tato akce vyžaduje dokonalou součinnost členů posádky vrtulníku, kterou v tomto případě tvoří pilot, palubní naváděč - vysazovač a letecký záchranář. Činnosti HEC (Human External Cargo) lze obecně sice plnit i s pouze dvoučlennou posádkou, tvořenou pilotem a leteckým záchranářem, avšak pouze tehdy, jsou-li v dokonalém radiovém spojení. Pro podmínky vyprošťování osob ze zamrzající vodní hladiny ale zatím na světovém trhu není radiostanice, která by v takových podmínkách dokázala fungovat. Proto je na palubě nezbytný palubní naváděč, který mimo jiné sleduje situaci pod vrtulníkem, navádí ho a předává signály od záchranáře pilotovi.

Ještě je nutné zdůraznit, že kromě speciálního vybavení pro plnění úloh HEC musí záchranář také být vybaven vhodným typem izolačního obleku. I když let se zachráněnou osobou byl prováděn na nejbližší místo na břehu po trase dlouhé jen necelých 200 m, díky výše popsaným meteorologickým podmínkám byly všechny prvky výstroje a vybavení, které přišly do styku s vodou, po přistání obalené vrstvou ledu. Takže aby bylo možné osoby odpoutat od dolního konce podvěsového lana, bylo nutné polévat spojovací karabiny vlažnou vodou.

Výše zmíněné nástrahy, úskalí a k nim připočtené nevyzpytatelné turbulence či vířící sníh tvoří částečnou odpověď na otázku proč jsou tyto akce tak náročné.

A proč jenom částečnou? Protože detailní popis všech úskalí a nebezpečí, všech úkonů, které je třeba v předcházejícím výcviku bezvadně zvládnout, všeho speciálního vybavení, všech nestandardních nároků na kvalitu pilotáže, všech …dalších okolností je naprosto a zcela mimo možnosti tohoto článku.

V závěru mi dovolte poděkovat našim pilotům a záchranářům Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje za projevené nasazení a prokázané mistrovství při záchraně osob i v takto mimořádně extrémních podmínkách.

Pavel Chvalina