Asi třicet lidí se odpoledne sešlo v brněnském hotelu International, aby se podělili o své názory, zážitky a těžkosti, se kterými se při práci setkávají. Mezi účastníky byl například i vedoucí operačního střediska Moravskoslezského kraje Bohdan Jančata. „Na setkání jsem počtvrté a hrozně si těchto příležitostí vážím. Myslím, že všichni dispečeři po něčem podobném baží. O své práci a problémech si totiž často nemají s kým promluvit,“ vysvětlil.

Podle Jančaty se při konverzaci často ukáže, že problémy, které se řeší v jednom kraji, znají kolegové prakticky v celé republice. V tom se s ním shodla i operátorka Alena Řeháková z Pardubic (na snímku). Stejně jako Jančatovi jí vyhovuje neformálnost setkání. „Máme možnost si v přátelském duchu vše vyříkat, povědět si jaké má kdo nastavené podmínky a také, pokud je to potřeba, společně odhalit podstatu některých problémů,“ popsala Řeháková.

I se svýmy kolegyněmi a kolegy se v podvečer po diskusi v Internationalu vydala do Divadla Bolka Polívky na představení DNA. „Obsah a herecké obsazení tohoto „kusu“ slibovaly nezapomenutelný zážitek a musím říct, že v podání Bolka a jeho dcery Anny tomu tak bezezbytku bylo. Mohu zcela klidně potvrdit i za ostatní kolegy, že jsme se skvěle bavili a leckomu ukápla i slza smíchu či dojetí,“ podělil se o své dojmy Jančata.

Na účastníky setkání následně čekaly v divadelním klubu Poslední leč tatarák, pivo a další příjemnosti. Kromě posezení u sklenky měli také možnost vyzkoušet si nové brýle pro noční vidění určené pro noční letecké záchranné akce. „Překvapilo mě, jak byly těžké,“ řekla s úsměvem Řeháková.

Na první setkání se zařízením byl zvědavý i Jančata, který jinak brýle znal jen z filmu či vyprávění pilotů. „Viditelnost v naprosté tmě předčila má očekávání. Pokud všichni zvládneme veškerá úskalí spojená s užíváním zařízení pro noční vidění, bude činnost letecké záchranné služby opět posunuta o nemalý krok vpřed,“ uvedl.

Jiný krok vpřed představuje nově postavené centrum jihomoravské záchranky, které následující den účastníci setkání navštívili. Po prohlídce operačního střediska, zázemí osádek a diskusi následovalo loučení. Přestože by spolu kolegové z různých krajů dokázali mluvit týdny, nakonec si i za ty dva dny řekli mnoho. A domů odjížděli plní nových poznatků a zážitků.

Tak zase příště!