Záchranáři se v rámci nového konceptu cvičili v jednom dni jak v záchranných činnostech s využitím lanového podvěsu pod vrtulníkem, tak v dalších důležitých dovednostech. Protože pokus o takto ucelený výcvik u nás ještě nikdy neproběhl, byli o dohled a komentář požádáni zkušení rakouští kolegové.

Jako hosté se na výcviku přímo podíleli i polští kolegové s vlastním vrtulníkem a také kolegové z Ústeckého kraje. Ti patří mezi nejzkušenější v České republice a proto i je zástupci ALFA-HELICOPTER požádali o komentář k tomuto způsobu výcviku.

Samotné cvičení probíhalo na pěti stanovištích. Záchranné týmy se na nich střídaly záměnnou metodou. Účastníci si tak vyzkoušeli například záchranu z visu na výškové překážce. Jednalo se o simulaci situace, kdy horolezec uvízne po pádu do lana ve stěně, záchranář se k němu přiblíží v podvěsu, provede jeho připojení k dolnímu konci podvěsového lana a zruší jeho dosavadní závěs na lezeckém laně. Vrtulník pak může s oběma zamířit do bezpečí.

Další stanoviště bylo věnováno nácviku řešení nouzových situací za letu - například selhání motoru vrtulníku a následné postupy posádky. Záchranáři tak procvičovali správné postupy, kterými mohou být při letu pilotovi nápomocni pro bezpečné zvládnutí situace.

Odlišnou situaci musely posádky řešit na stanovišti, kde probíhal nácvik defibrilace na palubě vrtulníku v průběhu letu. Záchranáři pracovali pod dohledem lékaře specialisty ve speciální maketě kabiny, která se dala přestavět tak, aby její uspořádání odpovídalo vrtulníkům EC-135 a Bell-427.

Kromě defibrilace účastníci trénovali i resuscitaci pacienta. Tu nacvičovali u dalšího stanoviště pod vedením odborníka na speciální figuríně. „Jednalo se o simulátor SIM MAN, který se dá dálkově ovládat a má funkce, které velmi realisticky napodobují vitální funkce člověka. ,“ uvedl Pavel Chvalina a dodal, že simulátor a personální zabezpečení tohoto pracoviště zajistila Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje.

Hlavní a nejdůležitější stanoviště celého výcviku bylo zaměřeno na záchranu osob s využitím lanového podvěsu pod vrtulníkem, tedy na takzvané HEC (Human External Cargo) operace. Po tom, co posádky leteckých záchranných služeb zvládly všechny výzvy, které představovaly předchozí etapy výcviku, dostaly úkol odstartovat k pacientovi na místo v členitém terénu, o němž předem věděly jen velmi málo informací.

Bylo tedy třeba nejdříve nad místo doletět a při kontrolních průletech získat co největší množství informací, které mohou mít vliv na efektivitu a bezpečnost záchranných činností. Následoval návrat, brífink posádky a také příprava vrtulníku, která znamenala například vyložení aktuálně nepotřebného materiálu. Posádka také musela připojit podvěsové lano odpovídající délky. Po důsledné přípravě pak vyrazila k záchraně pacienta. „Jeden každý takový let je odlišný. Dokonce i v případě, kdy letíte na úplně stejné místo jako dřív. Může se totiž změnit počasí a spousta dalších faktorů. Příprava odpovídající konkrétní situaci je proto nezbytná. Až při komplexních nácvicích řešení úloh HEC si řada záchranářů naplno uvědomí, o jak náročné činnosti se jedná,“ sdělil Pavel Chvalina.

Právě výše popsaný výcvik HEC monitorovali a vyhodnocovali také instruktoři letecké záchranné služby z Rakouska (ÖAMTC), se kterými ALFA-HELICOPTER dlouhodobě rozvíjí spolupráci. O jejich praxi svědčí mimo jiné skutečnost, že letové posádky ÖAMTC provedou ročně přibližně osmdesát až devadesát ostrých vzletů s podvěsem v alpském terénu.

Nácviku operací HEC se kromě rakouských kolegů účastnila také polská letecká záchranná služba zastoupená jednou posádkou a vlastním vrtulníkem EC-135. Účast těchto kolegů ze zahraničí byla cennou zkušeností už proto, že používají odlišnou techniku záchrany s podvěsem.

ALFA-HELICOPTER děkuje všem, kteří se na organizaci výcviku podíleli a kteří se ho účastnili.