Kamil Štolpa se představuje v dalším dílu seriálu, který čtenářům našeho webu přibližuje členy letecké záchranné služby. Po delší pauze v seriálu, za kterou se omlouváme, teď máte možnost poznat práci pilota také tak trochu z druhé strany. Zkušené piloty, pana Wlasáka a Lizana, totiž následuje šestadvacetiletý mladík, který, jak sám říká, je teprve na začátku dlouhé cesty.

Zmíněná pouť částečně začala už v oné třetí třídě, kdy Kamil Štolpa zevnitř poznal letadlo Tupolev Tu-154. „Ve čtrnácti jsem začal chodit do aeroklubu, kde jsem potom v patnácti zahájil elementární výcvik na kluzácích“ říká Štolpa. Jasné obrysy pak kariéra mladého pilota nabrala na vysoké škole. „Šel jsem na Technickou univerzitu v Ostravě a v prvním ročníku zahájil motorový výcvik na letadlech. Krátce po zahájení studia jsem také uspěl v kadetním výběrovém řízení ALFA-HELICOPTER na pozici pilota HEMS (Helicopter Emergency Medical Service) ve výcviku,“ vzpomíná mladík.

Když nastupoval na školu, nikdy by ho nenapadlo, že bude pilotem letecké záchranné služby. To, že se dostal k vrtulníkům, Štolpa označuje jako sen, který se mu znenadání začal plnit. I díky studiu. „V rámci oboru profesionální pilot mi byla poskytnuta teorie dopravního pilota, což je v uvozovkách nejvyšší dosažitelná teoretická kvalifikace. Pokrývá všechny předměty, které člověk potřebuje pro to, aby získal praktické licence,“ vysvětluje.

Pouze teorie ale samozřejmě nestačí. A právě díky ALFA-HELICOPTER Štolpa absolvoval postupně i potřebný praktický výcvik soukromého a později komerčního pilota. Teď už je na plný úvazek zaměstnaný jako asistent letového provozu v administrativě a jako člen posádky HEMS působí na pozici TCM (Technical Crew Member). „Zjednodušeně řečeno jsem asistent kapitána při letech v nočním provozu. Plním během nich úkoly, které mi kapitán dává, čímž snižuji jeho pracovní vytížení. Pomáhám mimo jiné s rekognoskací terénu, navigací vrtulníku k místu zásahu, případně nastavením avionických systémů a vyhledáváním překážek či drátů vysokého napětí ve fázi vzletu nebo konečného přiblížení na přistání. Na zemi pak zajišťuji prostor kolem vrtulníku, napomáhám zdravotnické posádce a provádím předletové nebo poletové úkoly“ popisuje Štolpa.

Aby jednou mohl do kabiny nastoupit jako pilot vrtulníku HEMS, musí mít podle evropské legislativy nalétaných minimálně tisíc hodin. Zatím má mladík přibližně čtvrtinu. „Přestože létám pátým rokem, jsem tedy stále na začátku,“ usmívá se.

Dlouhá cesta, která ho čeká, ale Štolpovi starosti nedělá. Létání a práci, co získal, totiž miluje. Kromě samotného pobytu v oblacích ho nejvíce těší pomoc druhým. „Díky tomu, že se mohu účastnit ostrého provozu, uvědomuji si, jak skvělá je možnost pomoci těm, kteří to akutně potřebují. Vidět, že nejenom vy můžete mít radost z létání, ale že ji lze přenést, či jinými slovy prakticky použít pro druhé, je velké zadostiučinění,“ říká mladý pilot.

V práci, kterou dělá, se podle svých slov našel a chce v ní pokračovat co nejdéle to bude možné. „Velmi si cením toho, že jsem dostal možnost pracovat u společnosti, která má tak vysokou úroveň nejen z hlediska bezpečnostních standardů ale i výcviku a tím i kvality posádek. A to je přece nezbytně důležitý aspekt pro dobré vyhlídky a další fungování v této specifické oblasti.“ pochvaluje si Štolpa.

Drtivou většinu svého volného času dnes věnuje studiu předpisů, příruček a dalších leteckých předmětů. „Malý objem praktických zkušeností se snažím vynahradit studiem a radami zkušených kolegů“ upřesňuje Štolpa. Každou informaci považuje jako začínající pilot za důležitou. A že nemá moc času na cokoliv jiného? „Manželka s dětmi to chápou a já vím, že je to nezbytné. Létání je moje práce i koníček.“